pondělí 30. listopadu 2015

Lineární vedení – přesný a jednoduchý vodicí systém

Lineární vedení naleznete v široké oblasti průmyslové výroby. Linky najdou uplatnění ve slévárenství, potravinářství, zemědělství, v transportu zboží a stavebního materiálu díky jeřábům, nebo v těžkém a těžebním průmyslu. Jsou také součástí velké části potravinářského průmyslu od výroby až po tisk obalů.

středa 4. listopadu 2015

Jak se vyrábí zásnubní prsten

S tím, že nevěsta bude chtít prsten a že nás bude stát malé jmění, jsme se smířili. Víme, že ho nejspíš pořídíme ve zlatnictví, tušíme, že se do něj dá vyrýt jméno nebo datum, ale co zřejmě netušíme je, jak se prsteny vyrábí.

Samotné výrobě předchází několik kroků. Nejdůležitějším z nich je zvolit správnou velikost kroužku. Máte mnoho možností, jak se ideální velikosti zásnubního prstenu dobrat. Pokud má vaše nastávající opravdu hluboký spánek, můžete jí prst (prsteníček levé ruky) opatrně změřit šuplerou. Ale protože nejsme ve špatném filmu, lepší bude si nenápadně vypůjčit prsten, který ráda nosí a s ním ke zlatníkovi přijít. Ten si pomocí speciálních měřidel napíše rozměry a poté se můžete pustit do výběru již hotového prstenu z kolekce, nebo můžete společně navrhnout prsten originální. Zde ovšem počítejte se vyšší investicí.

Existuje několik způsobů, jak vytvořit prsten. Ten nejstarší a nejnákladnější je kování. Z kusu bílého zlata nebo platiny dokáže šikovný  zlatník vykovat šperk, který však přežije po generace. Prsten tak mohou nosit nastávající ženy vašich vnuků a pravnuků. Jde ovšem o královskou disciplínu při výrobě zásnubních prstenů a proto je kování prstenu ze zlata nebo platiny také výjimečně drahé.

Nejobvyklejší způsob výroby prstenu je odlévání podle vzoru, který vytvoří zlatník z vosku nebo pomocí počítačového modelu. Do vzniklé formy se pak nalije kov a vzniká tak hrubý odlitek prstenu. Ten poté zlatník brousí, leští a dodělává ručně detaily podle zadání zákazníka. Odlévání je samozřejmě levnější variantou, ovšem kvalita prstenu nedosáhne kovářské práce. Pro jednu nevěstu však prsten bude stačit bohatě.

Zdroj: wiki


Posledním z obvyklých způsobů výroby prstenu je strojové obrábění. Lis s tlakem několika desítek tun odvede přibližně stejnou kvalitu práce jako šikovný kovář. Výsledné detaily prstenu a možnosti složitého designu jsou v tomto případě omezenější než u ručně kovaných prstenů.

Jakmile je připraven kroužek prstenu, přidělávají se krapny (“packy”), které drží kámen. Stejně jako prsten, i ty je potřeba finálně vybrousit a přeleštit, poté je možné usazovat diamant. Po dalších několika přeleštěních a finálním čištění je zásnubní prsten hotový.

Detail prstenu se čtyřmi krapnami


úterý 3. listopadu 2015

Vše, co jste chtěli vědět o hřídeli

Určitě v životě každého technického nadšence nastane situace, kdy bude potřebovat spojit dvě hřídele. A možná, že nastane situace, kdy se znalost základních termínů o hřídelích a hřídelových spojkách bude hodit i úplnému laikovi. Kdo ví, není radno to podceňovat, proto se letem světem podívejme, co jsou to hřídele a spojky.

Zroj: wiki


Co je to hřídel

Hřídel je rotační součástka podlouhlého tvaru, na kterou jsou obvykle připojeny další díly, které se díky ní otáčí okolo její osy. Jaké to mohou být díly? Ozubená kola, řetězová kola, spojky, řemenice, kladky nebo vačky. Chceme-li něco roztočit, potřebujeme zkrátka hřídel.

Hřídele se dělí do dvou skupin podle funkce a namáhání na nosné a hybné. Nosné hřídele nepřenáší výkon (točivý moment) a jsou využívány pouze na to, aby držely otáčející se část nebo se s otáčející částí také točily. Najdeme ji například u uchycení kol železniční vlečky.

Oproti tomu hybné hřídele jsou obvyklejší a mnohem častěji využívané. Jsou otočné a přenášejí výkon, tedy krouticí moment na další součásti strojů a jsou upevněny v ložiskách. Pohání je obvykle motor, spojka, ozubený, řetězový nebo řemenový převod.

Hybné hřídele se dělí dále na normální, tedy hřídele z plného materiálu, na koncích, kde je namáhání materiálu nejmenší, jsou zúžené, uprostřed silnější. Dutá hřídel, jak napovídá název, obsahuje méně materiálu a zároveň je pevnější, je tedy schopná při stejné hmotnosti jako normální hřídel přenášet větší výkon. Drážková hřídel má na povrchu vyrobené podélné drážky, které slouží k požadovanému posunu rotačních částí umístěných na hřídeli. Klikovou hřídel používá většina z nás každodenně v automobilu. Jde o hřídel, která přenáší v soustrojí přímočarý pohyb na otáčivý a naopak. Právě v autě jsou na klikovou hřídel připojeny válce motoru.

Jakým způsobem se dají hřídele napojovat? 

Pomocí mnoha druhů hřídelových spojek. Podívejme se na ty zajímavější. K vyrovnání nesouososti hřídelí se využívají pružné spojky, pojistné třecí spojky chrání proti škodám způsobeným přetížením stroje a velmi zajímavou skupinou tvoří magnetické spojky, kdy je na dvou částech spojky silný zemský magnet a pohyb je přenášen bezkontaktně i přes stěny.

Magnetická hřídelová spojka

sobota 31. října 2015

Jak funguje a jaké jsou výhody automatické převodovky

Většina českých řidičů jezdí v automobilech s manuální převodovkou. Mnoho z nich cítí k automatům ostych nebo otevřeně prohlašují, že správný řidič jezdí jedině s manuálem. Ten, kdo si však automat vyzkoušel, většinou ocení jeho výhody a možnost více se věnovat řízení. Princip manuálního řazení je více či méně známý, ale víte, jak funguje automatická převodovka?

Zdroj: wiki


Stejně jako u motorů s manuální převodovkou má automat za úkol umožnit motoru využívat široké spektrum otáček pro jednotlivé rychlostní stupně. K řazení rychlostí, které udrží motor v optimálních otáčkách, však pro řidiče odpadá nutnost používat spojku a řadicí páku, mechanismus automatické převodovky vše zařídí sám.

Existuje několik druhů automatických převodovek

Nejznámější a také nejobvyklejší je hydrodynamická převodovka s měničem točivého momentu. Máte-li automobil s automatem, pak pravděpodobně tento druh vozíte pod kapotou. Obdobným typem je dvojspojková převodovka, kterou používají pod označením DSG automobily koncernu VW a která zajišťuje velmi rychlé řazení rychlostních stupňů. Automatizovaná převodovka se funkčně přibližuje manuálnímu řazení, jen v tomto případě automatika zajišťuje funkci spojky a místo řadicí páky posouvají ozubená kola převodovky servomotory. Posledním typem, který však funguje na trošku jiném principu, je variátor. Tento druh automatického řazení znáte ze skútrů.

Stále nejrozšířenějším typ automatu tedy využívá místo klasické spojky měnič točivého momentu. Jeho úkolem je plynulý rozjezd a přenos výkonu motoru do převodovky. Funguje na principu proudění oleje přes mechanismus lopatek, olejového čerpadla a odstředivou silou se dostává směrem do turbíny, kterou roztáčí. Měnič točivého momentu funguje ve třech režimech. Když stojí řidič při zařazené rychlosti (D) na brzdovém pedálu, čerpadlo se otáčí a turbína stojí. Po uvolnění brzdy se roztáčí turbína a auto se rozjíždí.
Jinak jsou u automatu řešeny i převody. Oproti klasickému manuálu s oddělenými převody využívá automat planetovou převodovku. Zjednodušeně jde o systém ozubených kol, o kolo kterých obíhá velké ozubené kolo a pomocí přibrzdění jednotlivých součástí soukolí se mění převodový poměr.



Automat nebo manuál? 

Systém automatické převodovky má oproti manuálu několik výhod. Ponechme stranou komfort řidiče, plynulé rozjíždění a možnost držet pravou rukou za jízdy místo řadicí páky ruku manželky. Hlavní výhodou je především fakt, že s automatem šetříte motor. Převodovka vás nenechá „přetáčet“ motor, vydrží tak déle i řidiči se špatnými návyky. Automat ho takzvaně drží na uzdě.  To, že v autě máte automatickou převodovku, která řazení a práci se spojkou obstará za vás, však neznamená, že je motor nezničitelný a nemůžete špatnými návyky jeho životnost výrazně zkrátit. Jedním z nešvarů řidičů s automatem je túrování motoru před zařazením rychlosti (D), jak je často vidět v amerických akčních filmech. Soukolí v mechanizmu automatické převodovky potřebuje srovnat rychlosti ideálně ve volnoběhu, jakékoliv vyšší otáčky pak během řazení škodí. Dalším špatným návykem je používání parkovacího stupně (P) místo ruční brzdy. Tento režim je určen pro parkování na rovině nebo ve velmi mírném sklonu, používáním v prudším kopci můžete parkovací mechanismus nenávratně poškodit. Nevýhodou automatu, na kterou je dobré nezapomínat, je fakt, že auto nemůžete táhnout nebo roztlačit.